JAK SE VYROVNAT SE VZTAHEM NA DÁLKU

 Nikdy by mě nenapadlo, že budu mít vztah na dálku.

Jako fakt. Vždycky mi to připadalo debilní a když jsem se dozvěděl, že má někdo holku/kluka stovky kilometrů daleko, musel jsem se smát.

To si fakt nemůže najít holku vocaď, odkud je? Jasně, musí mít tuhle. A vidět jí jednou za měsíc na odpoledne. No jasně, hrozná láska. To určitě.

Upřímně řečeno, byl jsem debil. Nebo ne, prostě klasickej nezkušenej člověk, co mluví o něčem, co nezažil. A upřímně řečeno ano, člověk, který se nikdy nezamiloval do někoho, kdo zrovna nebydlí v sousední ulici, to chápat fakt nemůže. Je pro něj nepochopitelný, že si někdo, kdo by kolikrát mohl nápadníky přehazovat vidlema, si vybere někoho, koho z prozaických důvodů neuvidí tak často, jak by si přál. Jak je to možný, říká si.

Jednoduše.

Prostě se zamilujete.

Zamilujete se, že nechápete nic. Svět okolo, sami sebe. Všechno je najednou jiný. Prostě někoho potkáte a zjistíte, že vám na tom člověku záleží. Že je vám s ním hezky. A že vám hrozně záleží na tom, aby bylo hezky i jemu. Člověka, kterému byste toho chtěli toho tolik říct, ale slova jsou kolikrát zbytečná. Úplně vám totiž stačí se na něj dívat a mlčet. A užívat si ten pocit, že je s vámi.

Pokud podobný pocity zažíváte u člověka, se kterým jezdíte do školy autobusem, gratulujte si. Může se vám totiž stát to, že se zamilujete do člověka, se kterým tak často být nemůžete. To slovo, který vám brání ve štěstí, se nazývá vzdálenost. A s tím související práce, škola a další povinnosti, který vám nebo vaší lásce neumožní, aby se prostě sebrala a na týden k vám přijela.

Každý vztah je jiný a nelze na něj dávat obecný poučky, protože každej člověk, a tím pádem i každej vztah i originál. Ale jednu věc vám bohužel zaručit můžu.

Budete trpět.

Budete trpět, protože s ní(m) nebudete. Budete trpět, protože pokaždé, když ji (ho) budete vyprovázet na nádro a dávat ji pusu, budete vědět, že je to na týden/tři neděle/měsíc poslední.

Budete vědět že člověk, kterýho tak milujete, jede pryč a na dobu fakt delší než nezbytně nutnou vám s ním nezbyde jiný kontakt než telefonickej nebo virtuální.

A měli byste si uvědomit, že mezi těmahle dvouma zcela odlišnejma pocitama budete balancovat celou dobu.

Někdy se budete trápit a budete si přát, abyste tohohle člověka, kterej se vám, parchant, dostal přímo do srdce, nikdy nepotkali. Protože jste měli klid a nebrečeli jste po někom, kdo je stovky kilometrů daleko. Bez vás. Ale stačí málo a budete si chtít za tyhle pocity nafackovat. Když vám napíše něco hezkýho. Když vám pošle fotku. A když se pak uvidíte, budete si přát, aby tyhle chvíle, kdy jste spolu, nikdy neskončily.

Musíte si zkrátka uvědomit, že láska si nevybírá. Neni racionální. Prostě sama řekne, s kým je vám hezky a komu patří vaše srdce. A je úplně jedno jestli je ten člověk od vás dvě ulice nebo dvě stě kilometrů.

Léta jsem neměl pořádnej vztah a popravdě mi to ani nevadilo. Nenarazil jsem totiž na holku, se kterou bych si tak rozuměl. Kterou bych měl tak moc rád. A popravdě řečeno se mi ani nelíbila vidina vztahu, kde většinu času budete trávit s tím člověkem. Jsem totiž docela sobeckej parchant, co má rád svůj klid a svoje koníčky. Mám milion zálib, kterým se věnuju, spoustu kámošů, se kterejma chci zajít posedět, milion her co jsem ještě nedohrál a milion fotbalovejch zápasů, na který bych se rád podíval. A tak nějak nikdy jsem se nechtěl toho všeho vzdát kvůli jednomu člověku. Přišlo by mi to zvláštní.

Jo, tyvole.

Když se doopravdy zamilujete, něčemu takovýmu se pak můžete jenom smát. Pak byste totiž dali cokoliv za to, abyste s vaší milovanou mohli bejt o minutu dýl. Vážíte si každý chvilky kdy jste spolu a chvíle, kdy spolu nejste jsou vlastně jen čekání na to, až spolu zas budete.

Ale abych nebyl jen sentimentální, není to dycky lehký. Naopak. Jsou chvíle, kdy to stojí pěkně za houby – a zase to za to může ta zatracená vzdálenost.

Přijdou totiž konflikty a hádky. Ale pozor. Ne hádky o konkrétní věc nebo kvůli tomu, že byste si lidsky nerozuměli. Ale hádky pramenící z píčovin. Pramenící z toho, že jste od sebe daleko. Buďto vznikající z nepochopení něčeho napsanýho, protože na facebooku a podobnejch srandách se mooc snadno stane, že špatně pochopenej smajlík nebo věta může udělat pěknou paseku v jinak harmonickým vztahu – a něco, co by se v normálním vztahu vysvětlilo během minuty, je najednou kauza na celý odpoledne. A nebo prostě pramenící z frustrace. Frustrace z toho, že spolu nemůžete být. Že svoji lásku potřebujete teď a tady, a on je tak daleko. A tolik závidíte všem těm, co s ním být můžou. Zmrdi, žejo.

Zkrátka, vztah na dálku není prdel a je jen pro opravdu silný jedince. A i pro ty přijdou během toho chvíle, kdy si nebudou připadat lidi, ale jako totální nuly upnutý k člověku, kterej u vás není, když ho nejvíc potřebujete. Ale v takových chvílích si uvědomte, že jste si ho vybrali. I s tou dálkou. A že přijde tisíc jiných chvil, kdy si uvědomíte, že jste k tomu měli důvod. A že to kurva stojí za to.